ArtCeramics.eu

"keramika pálená s láskou"

Stavba pece na dřevo

pec přední pohledÚkol postavit pec na dřevo jsem dostal od své krásné manželky, která má co do pece dávat. Osobně nejsem stavitel pecí, ani nejsem zapálený keramik a dokonce jsem dohromady, tak říkajíc “na živo“, vyděl v chodu jen tři pece a to ještě v době, kdy jsem netušil, jaký úkol mne čeká. Tou první pecí byla Kaselská pec v Klikově, kam jsem s manželkou na jeden výpal zavítal. Pec je to obrovská a jako předloha pro naši pec nepoužitelná. Mnohem blíže, tedy alespoň co se velikosti týče, je pec na dřevo v areálu občanského sdružení Jurta. Zajímavě řešená pec se dvěma oddělenými topeništi a dokonce vybavená pecním vozíkem pro snadné nakládání pece. Bohužel, ale ani tato pec není dobrým vzorem, něco podobného těžko postavíte bez pecního vozíku. No a poslední pecí, kterou jsem z rychlíku viděl, byla skládačka z pěnošamotových cihel nebo i jen šamotových typ „mašinka“. Z prvních řádku je jasné, jaký laik a keramický neznaboh se pustil do stavby pece na výpal keramiky dřevem. Celou dobu, až do prvního poněkud divokého výpalu, jsem si říkal, že to bude při nejhorším prima pec na buřty a v komíně bude udírna.

Myslím, že se sluší na tomto místě poděkovat za pomoc kamarádům, nadšeným keramikům, kteří také přiložili ruku k dílu a dokonce i umožnili zapůjčit nezbytné nářadí. Dále děkujeme za odbornou pomoc Mirce a Petrovi, kteří po telefonu dodali vyjančeným prvopaličům cenné rady jak co správně dělat.

Dík patří firmě Silike keramika spol. s r.o., Děčín, za to, že vyrábějí kvalitní šamotové prvky a cihly, které vydrží i 1350 °C. Speciální izolační materiály, lepidlo a pěnošamotové cihly jsme nakoupily ve speciálce za Prahou, firma ProPec s.r.o. Tímto také děkuje p. Jankovskému za jeho sortiment.


Hezky popořadě, aneb jak vzniká pětiletý plán

Ze všeho nejdřív jsme začali shánět potřebný materiál, i když jsme zatím neměli úplně jasnou představu. Naší první šamotovou cihlu jsme dostali darem s mašličkou na naší svatbě. Pro oba to byl dárek jistě významný, pro každého ale jinak. Manželka se už viděla, jak na nový rok bude pálit a já teprve přemýšlel, co mě vlastně čeká, to bylo v roce 2007. Vzniknul nápad pro mne vynikající, zkusit zadat návrh pece a samozřejmě i její postavení někomu, kdo tomu opravdu rozumí a nějakou tu pec už postavil. To, že to nakonec úplně neklaplo, byla samozřejmě otázka priorit, protože jsme již tou dobou vyhlíželi čápa porodníka a pec musela chvilku počkat. Hned jak manželka nabrala sílu tak mi sdělila, že tu pec postavím já a třeba to nebude ani tolik stát. Řekl jsem si, že měla s pupíkem hodně času na přemýšlení a že to musí být ještě nějaká halucinace vyvolaná porodem, ale nebyla. Úkol zazněl jasně. Ještě pár dní jsem si myslel, že to je nějaká sranda, ale časem jsem tak nějak vytušil, že není.

Jak začít?

No nejlépe teoretickou přípravou, sháněním návrhů nejrůznějších pecí, jak co má fungovat, jaký je materiál k dostání, atd... Nakonec ze všeho nejdůležitější je rozhodnout se, jakou pec vlastně postavit a jak velikou. V našem případě se jedná zhruba o kubíkovou pec (měřeno dle objemu prostoru pro výpal keramiky). Základní princip fungování pece vychází z jednoduchého návrhu dostupném na internetových stránkách KC Doupě . Tento princip pece jsem se snažil přenést do nějakého fungujícího celku z cihliček. V rámci teoretických úvah jsem si vymyslel dokonce kombinaci dvou stavebních materiálu, šamotových cihel a pěnošamotových cihel. Šamotové z důvodu tlakové zátěže a k zajištění větší odolnosti v topeništi a v tělese komínu. Pěnošamotové cihly do prostoru výpalu pro zajištění dobrého tepelného odporu a velmi dobré tvárnosti s ohledem na stavbu klenby. Od kombinace těchto dvou materiálů jsem byl od samého začátku odrazován v oboru znalými fachmany. Pravda, není to moc obvyklé, ale dnes mohu říct, funguje to a pec zatím drží.

nákres pece fénix

Velkým výchozím vzorem je návrh pece „Fénix“ uveřejněný v knize Wood – Fired Stoneware and Porcelain, kterou napsal Jack Troy.

Až později jsem na internetu nalezl fotografie úplně stejné pece, kterou si Carl Gray z UK postavil rovnou za domem. http://www.carlgrayceramics.co.uk/news/first-firing.htm

V obou případech byly ke stavbě použity materiály a profily, o kterých si můžete nechat u nás jen zdát. Nic méně základem jsou samozřejmě cihly, ze kterých nakonec postavíte vše.

Nad papírem všechno nevyřešíte, spousta problémů, jak co udělat, nebo jak má být, se objeví až při samotné stavbě. Na papíře ale všechno vypadá dobře.

Dál následuje hrubý popis stavby jednotlivých částí s uvedením vlastních poznatků, které jsem musel při stavbě řešit, nebo i těch budoucích po dokončení pece a po prvním výpalu. Mimochodem první výpal proběhl na podzim roku 2011.


Co budeme potřebovat

IKEA návod nečekejte, to by nebyla žádná sranda, co ale bude potřeba je zhruba toto:

- dle velikosti pece min. 3 – 4 palety šamotových cihel, 1 – 2 palety pěnošamotek, cca 2 palety obyčejných cihel nebo krbovek
- asi 15 velkých šamotových desek, cca 50 malých destiček, cca 20 čtvercových destiček
- 20 uhlíkatých tyčí (pokud bude potřeba rošt) a dvě desky (černé) O-SiC
- dvě krabice dekového Sibralu a asi 10 desek obdoby Sibralu
- pletivo na králíky cca 3 – 4 metry
- pro začátek 20 kg lepidla Asilblok nebo lepší typ, Asilblok se po vypálení pece vypařil
- pro vlastní maltu je potřeba jemný šamotový prach (získáte řezáním cihel pod vodou), vysokožárný jíl, vodní sklo
- směs na lepení obkladaček
- dutinové desky, min. 20 ks
- cca. 30 – 35 metrů ocele profil L a cca 40 metru závitových tyčí, pár metrů řetězu

a něco by se ještě našlo, ale nevzpomenu si co.

Recept na vlastní maltu

zde je můj vlastní recept na výrobu domácí malty. Speciální lepidlo Asilblok došlo docela záhy a protože je docela drahé, nezbylo než zkusit hezky po česku improvizovat.

smícháme: 1 díl šamotového prachu (vyplň směsi), 1 díl vysokožárného jílu (zajistí okamžitý efekt lepení a pozdější zanedbatelnou pružnost), 1 díl vodního skla nebo lze vodní sklo drobně zředit vodou.Dostaneme blátíčko, které na vzduchu rychle zasychá, proto nerozděláváme mnoho.

První výkop a základní vrstva

zákady pece základová deska

Stavba pece začala v roce 2009 vykolíkováním základů a kopnutím do země. Pokud předpokládáte umístit pec do přístřešku tak jako mi, tak je samozřejmě nutné myslet i na tuto drobnost.

Základy pro pec jsem připravil následovně. Pod hlavní částí pece, je základová deska zhruba 50 cm silná. Pod komínem je silná zhruba 100 cm. Musíme vzít v potaz, že jedna šamotová cihla váží zhruba 4,5 kg a na komínové těleso např. o rozměru 90 x 35 x 300 cm, je potřeba cca 380 cihel, tak celková váha jen této části komína bude 1710 kg.

Celý základ samozřejmě vyplnit betonem, minimálně prokládat kamením nebo armováním. Deska musí být co nejvíce v rovině.

Topeniště a základ

základní řada

Základem pro pec není betonová deska, ale např. deska sestavená ze šamotových cihel, nebo šamotových desek. Později, když už byla pec hotova jsem dal na doporučení Petra Nováka, provést odizolování topeniště. Shodou náhody jsem v topeništi místo měl na vrstvu Sibralu, který jsem ještě přikryl šamotovými destičkami. To jednak pro lepší mechanickou výdrž a samozřejmě i jako ochranu proti přímému kontaktu Sibralu s ohněm.

Dalším krokem je stavba roštu, který se nám podařilo provést z „uhlíkových“ tyčí O - SiC, které mají velikou tepelnou odolnost a minimální tepelnou roztažnost. Pořídili jsme je odhadem tak akorát, žádná nezbyla a i tak se nám zdál rošt docela řídký. Praxe je taková, že rošt je řídký tak akorát. Místo pod roštem je také dostačující a během výpalu stačí provádět občasné roštování a vybírání přebytečného popela je vlastně i nežádoucí. Pec se s roštem nehltí, dřevo dobře hoří a přísun vzduchu je dostatečný. Už v tento okamžik je ale nutné myslet na to, jaká bude šíře topeniště a vlastně i šíře vnitřku pece. Vnitřní šířka pece se řídí délkou překladových dutinových desek, které oddělují topeniště od keramiky skládané nad ním. V našem případě byla tedy maximální možná vnitřní šíře pece 85 cm, protože jsme chtěli použít desky v celku. Topeniště má středovou řadu cihel na „štorc“, kterou jsou topeniště navzájem oddělené a zároveň na této středové noze stojí veškerá váha pálené keramiky. Je tedy nutné ji připravit maximálně precizně. Po dvou výpalech se ukázalo, že i zde je prostor na vylepšování. Pro lepší rozložení tepla v topeništích by bylo vhodné zakomponovat do středové stěny otvory, kterými by mohl žár a plamen volně procházet mezi topeništi.

pohled ze zadu topeniště s roštem

Za topeništěm je umístěna izolační deska, která slouží k odražení plamene do prostoru pece a zároveň bez problémů snáší nápor ohně z topeniště a nedochází v těchto místech k opotřebení cihel.


Základ komínu

základ komínu

Po topeništi jsem začal se stavbou komína. Neměl jsem úplně jasnou představu, jak vyřešit překlady komínových otvorů, jak vyřešit klapky no a hlavně, jak má být všechno vlastně veliké. Nakonec jsem šel cestou prosté úvahy. Pomyslná plocha vstupu do komína a řekněme plocha komínového průduchu v řezu musí být přibližně stejná plochou výstupu z topeniště v cm2. Pro jistotu, že by tato úvaha byla špatná, jsem si při stavbě komínu připravil místa, kam bych mohl později vsunout nebo odebrat cihly, pokud bych potřeboval  změnit objem vstupu/výstupu. Po dvou výpalech nepociťuji, že by bylo potřeba něco měnit a základní nastavení je OK. Přiškrcení tahu v případě potřeby zabezpečí klapky v komíně.

Překlad komínu a vlastně i přikládacího otvoru, jsem nakonec použil silné šamotové desky. Prostorově nejúspornější řešení a pro navázání vnitřního prostoru pece naprosto ideální. Jediné, co se ukázalo později jako možný průser je fakt, že deska nad přikládacím otvorem je velká a zasahuje z velké části do prostoru pece, kde se zahřeje na teplotu 1000 °C a více a druhá strana deska je prakticky „na vzduchu“, kde je mnohem méně, asi 100°C. Šamot se teplem roztahuje a tato deska po prvním výpalu nad každým topeništěm praskla. Jde o drobnou trhlinu, která se časem zřejmě nebude o moc více zvětšovat, ale rozhodně to není nejlepší místo. Pokud bych neměl tyto šamotové desky, udělal bych nad topeništěm klenbu, která by byla úplně vyhovující. Jedinou překážkou je, že šamotové cihly jen tak jednoduše neopracujete.

detail vstupu do komína

Komínové klapky a tělo komínu

komínové klapky

Dlouho jsem hledal, z čeho udělám komínovou klapku, to je docela problém, protože jsem si klapky navrhl zboku, abych jednoduše překlenul otvor v komíně. Deska klapky tak musela být min. 50 cm dlouhá a musí vydržet velké teploty. Ocelové, nerezové a jím podobné desky jsem časem zavrhl, žádný běžně dostupný kov dlouhodobě nevydrží působení teplot nad 1000°C. Nakonec se podařilo zajistit velkou šamotovou desku, z které se klapky dali připravit. Jsou těžké jako kráva, ale vydrží opravdu hodně. Je možné je během výpalu vytáhnout rozžhavené na koncích do červena na přímý vzduch a neprasknou.

Až ke klapkám a ještě kousek nad nimi, je komín rozdělen na dva průduchy. Je to z důvodu zajištění vyšší stability a samozřejmě i s ohledem na funkci klapek, kdy lze odděleně regulovat obě půlky pece. Dobré je myslet i na otvory v prostotu klapek (rozuměj, ponechat víc prostoru), kde jdou v případě potřeby ucpat (zvýšit tak tah z topeniště) nebo je naopak nechat otevřené a přisávat čerstvý vzduch do komína. Přisávání vzduchu do komína je výhodné při vyšších teplotách, kdy již dochází k pronikání plamene do komína. Přisáním vzduchu do komína se zajistí lepší spalování plamenu již v tělese komína a nedochází k úniku jisker z komína a zároveň nedochází k tak vysokým výšlehům plamene z komína.


Vnitřní prostor pece, stavba klenby

základ prostoru pro keramiku

Ten je docela ojediněle postaven z pěnošamotových cihel. Práce s pěnošamotkami je v porovnání se šamotem prostě krásná. Jsou lehké, tvarově přesné, a když něco úplně nesedí, můžete je hrubým pilníkem zabrousit nebo pilkou na dřevo uříznout (než se zuby ošoupou). Samozřejmě flexou je to mnohem rychlejší, ale neskutečně to práší, takové bílé nadělení úplně všude.

Pěnošamotky jsou volně ložené na poslední řadě šamotových cihel. Pěnošamotky nejsou k šamotkám přilepené kvůli rozdílné roztažnosti obou materiálů. Zde se již musí počítat i s otvorem na vkládání keramiky, který by byl ideálně po celé jedné straně pece, ale v praxi hůře proveditelné. Dále je nutné dobře rozmyslet kukry. Nám se některé kukry osvědčili a některé ne. Zde jsou nejvíce poznat chybějící zkušenosti.

klenba založena

Stavba klenby byla provedena z dřevěné konstrukce. Klínové cihly, které jsme ve dvou různých sklonech pořídili z bouračky, jsou prokládány rovnými cihlami, aby jsme se ve výsledku dostaly na kýžený rozměr. Poskládat různé cihly do ideálního oblouku není snadné, ale pečlivost se vyplatila. Klenba je pořádným klínem ve vrcholku utemována a ve výsledku drží v celém rozsahu. Je také samozřejmě lepená. Po výpalu se zatím objevila jen jedna trhlina, která byla způsobena tepelnou roztažností vzájemně slepených pěnošamotových cihel.

izolace klenby

Na vrch klenby je položena trojitá vrstva Sibralu a utažena králičím pletivem. Dále vrstva staré keramické hlíny (blátíčko), do kterého jsou zasazeny šamotové čtvercové desky. Zakrytí Sibralu je opět ze zdravotních důvodů a zároveň z důvodů mechanické odolnosti. Deka Sibralu navíc přispívá k integritě klenby, která nemá kam ujíždět, nebo se otevírat.


Vnější opláštění

vnější vrstva svázání pece

Jedna stěna pece mi přišla docela málo a tak jsem přidal další. První je izolant v podobě desek ...., které jsou umístěny po obvodu pece. Další vrstvou je stěna z tvrdých cihel, např. krbové s větším podílem kamene. Tato stěna je lepena lepidlem na obkladačky a drží krásně. Na lepení můžete samozřejmě použít i něco jiného, nebo šamotovou maltu. Dvojí opláštění má dvojí efekt. Ten hlavní je, že teplo zbytečně neutíká stěnou pece, ale vlastně jen komínem. Další efekt je, že pec je během výpalu méně nebezpečná pro své okolí, o stěnu se můžete opřít.

O komínu se to už říct nedá a tady je prostor pro vylepšení, na kterém ještě zapracuji. Momentálně je komín nad topeništi tvořen jen jednou stěnou šamotových cihel a při výpalu je zde opravdu žár. Pro přikladače nic moc prostředí.


AKTUALIZACE 2014: byl vsazen nový rám do prostoru nad přikládací otvory, který slouží pro uchycení dvou dutinových desek, které odcloňují žár vycházející z komína. Pocitově se situace před topeništěm zlepšila tak o 40%.

Nakonec všeho je nutné pro jistotu pec svázat do ocelové klece s možností povolování nebo utahování vazníků během výpalu, pec opravdu roste.

Přeju všem nadšencům, aby jejich snažení bylo odměněno úspěchem :-)


  

Janette Jerie  /   janette@artceramics.eu  / +420 605 169 392 (jen SMS)  /  Call by Skype: primulka69  /  facebook  /  fler shop

Licence Creative Commons
Artceramics, jejímž autorem je Janette Jerie, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko